Proměna 1. kapitola
To ráno jsem vstal brzy, teprve začalo svítat. No, ale už se mi moc nechtělo polehávat, dal jsem se do své každodenní práce. Vyšel jsem před dům a trochu se rozkoukal.,, No teda, ti zas vyváděli." řekl jsem si, když jsem viděl tu spoušť na zahradě. Tohle bude trvat tak týden než to uklidíme. No, ale já jsem šel do stáje za koňmi. ,, Nazdar kluci. Tak co jak jste se dneska vyspali? Co Claire? Ahoj holka, jak se máš? Máš hlad? Co, chtěla bys jít s klukama ven a trochu se protáhnout?" Promluvil jsem ke kobylce a jemně ji hladil po šíji. ,, Tak jo kluci jdeme,"a otevřel jsem pomalu všechny vrata od koní. Ti vyběhli ven, jediná Claire zůstala ve stáji a čekala,"já vím jsou zbrklí šak oni se po čase naučí. Tak holka jdu za nimi a trochu je prožeň." a hned odběhla a začalo ostatní koně prohánět po výběhu.
Začal jsem vyklízet stáj, hezky jednu po druhé. Trvalo mi to až do oběda, ale když jsem odcházel byla stáj uklizená a čistá. Koně byli na pastvě. No a pokud budou mít ještě hlad má každý v korytu to, co má rád.
,,Dobré poledne matinko." pozdravil jsem matku a políbil ji na tvář. ,,Posaď se Henry už budu dávat na stůl. Kde si do teď byl?" usmála se na mě. Jo Elizabeth, to je správná ženská, jsem ji za všechno vděčný. Není to moje pravá máma. Ani si nepamatuju, jak jsem se u ní octl, ale říkala mi, že mě k ní v plenách přinesl vlk. Nikdy jsem ji to nevěřil, ale nechal jsem si to pro sebe. Když jsem ji prosil, aby mi řekla jak jsem se k ní dostal, vždy mi odpověděla, že ten čas kdy mi všechno poví přijde brzy. No a už jsem u ní 17 let a pořád nic.
Nic ji však nevyčítám, nevím jestli bych to chtěl vědět. Teď už na tom tak nesejde. Teď je pro mne důležitá tahle rodina. Jsem jim stašně vděčný a ikdyž jsem ,,adoptovaný" tak na to nikdy nebrala ohled. Milovala mě stejně tak moc jako své pravé syny a nikdy jsem nepoznal ten pocit, že bych byl jimi odstrkován. Všichni mě tu brali jako svého bratra a syna. Mý bratři Gabriel a Richard, mě nikdy nenechali samotného. Starali se o mě, hráli si se mnou. Jako bych byl jedním z nich.
,, A heleme se,náš malý Henry. Tak co chlape, jak se cítíš? Těšíš se na večer? Bude to paráda. Už se nemůžu dočkat." promluvil ke mě Gabriel, který s Richardem vešli do světnice.
,, Na co se mám těšit? Co se bude večer dít?" byl jsem zmatenej ,,ale podívej na něho jako by na to úplně zapoměl. Jen se nedělej, přece nemůžeš zapomenout na vlastní narozeniny?" otočil se ke mě Richard a loktem mě dloubl do boku." Páni, já na to uplně zapoměl. No jo, mě je dneska 18. Mami, já mám dneska narozeniny." hulákal jsem na celou světnici
,, Ano broučku, dneska ti je 18 let a dneska ti konečně povím pravdu o tom jak si se k nám dostal a co z tebe od toho večera bude." usmála se na mě Eliza a pohladila mě po hlavě. ,, Pánové ke stolů, podává se oběd." řekla a jako by mábnutím kouzelného proutku se všichni sklidnili a usedli ke stolu. Kdyby nás někdo viděl, asi by si myslel, že se dostal do nějakého zvěřince. Kluci se prali o jídlo jako by týden nejedli. Hltali, mlaskali, požduchovali se. Při tomhle pohledu na něm, jsem se musel smát. Vypadali jak dva hladový vlci peroucí se o kus masa. Tehdy jsem ani nepřemýšlel nad tím, jak blízko jsem celé pravdy byl.
Po obědě jsem skočil rychle zavést koně zpátky do stáje a šel s klukama do lesa na dříví na večer. Prý si uděláme pořádný ohěň. Máma šla mezitím do města nakoupit maso a zeleninu.
V lese jsme sbírali velké kusy stromů, které rozpůlil blesk nebo jsme vytáhli pár pařezů a dotáhli je k domu. Kde jsme je štípali.